Když jsme dostali pozvání na vystoupení folklorního souboru Moták v Salesiánském divadle, přišlo mi podivné, že si taneční soubor dává takové jméno. Motat se přece umí každý. Ale jsou i další významy tohoto slova. Moták může být zpráva pašovaná z vězení, Moták se jmenuje pták a Moták je dokonce - jak jsem zjistila ze studie Jana Nerudy České národní tance - i český tanec. Podle Nerudy tvoří kromě dalších tanců přechod k tancům quadrilovým. Cituji: Tančící stojí v řadách naproti sobě, proplítají se lecjak a hledí se chytit.

Jenomže nakonec je vše prozaičtější. Název souboru Moták vznikl spojením tří slov: Modřanský taneční kroužek podle sídla jeho zaštiťovatele, jímž je SZUŠ Music Art. Uměleckou vedoucí souboru je od vzniku v roce 2003 Katka Kožinová.

Soubor má zcela jasné zaměření. Jako velkoměstský soubor se věnuje lidovým tancům z celých Čech a chce především ukazovat a seznamovat diváky s typickými českými tanci při důsledném respektování jejich základních forem, tzn. bez přílišné stylizace. Protože umělecká vedoucí vyšla "z bonušovských základů" (řekněme to takhle vzletně), chce v "bonušovské" linii i nadále pokračovat. Zpočátku, aby se soubor měl od čeho "odrazit", převzal některé vybrané choreografie F. Bonuše, které již dříve dělal pro soubor Beseda. Postupně se však dopracoval i k vlastním úpravám. Mimo jiné jsme se také dozvěděli, že soubor Moták je velmi pyšný na své vlastní blatské kroje, které si dívky samy vyšívají, což už je dnes skoro rarita.

Soubor Moták se s Salesiánském divadle nepředstavil sám. Vystoupila s ním i Malá muzika Jiřího Pospíšila (samostatně i jako doprovod k tancům) a klienti taneční pohybové terapie soustředění v obecně prospěšné společnosti CEROS, což je Centrum komplexní neurorehabilitační péče pro nemocné s roztroušenou sklerózou.

Večer realizovaný pod názvem Tanec pro radost byl diváky vřele přijat. A bylo k tomu hned několik důvodů. Moták je totiž vybaven výbornou taneční technikou, na nic si nehraje, prostě tančí bez technických problémů, s viditelnou radostí a suverenitou. Jeho párová technika, točky, skoky, zvedačky, gestikulace ukazují na schopné a poučené vedení a dobrou znalost základních forem uváděných tanců i cit pro jejich rozvedení. Viděli jsme bezchybný a výrazově prožitý Troják, výborně zvládnutou Kalamajku i Doudlebskou s Kloboukovým, úspěch měl Rejdovák s Rejdovačkou ve zpracování K. Kožinové atd. atd. Jednoduché, ale velmi promyšlené a domyšlené zapojení klientů taneční pohybové terapie do rozpracovaného tance Pantoflíčky prokázalo, že i lidé s roztroušenou sklerózou se mohou vyjádřit pohybem a že s pomocí tanečníků mohou vytvořit poutavou komposici. Bylo až dojemné, jak vystoupení na diváky zapůsobilo, jak ti, kterým onemocnění nezabránilo plnit si své sny, dokázali doslova "proteplit" atmosféru v divadle.

Na koncertě spoluvystupovala Malá muzika Jiřího Pospíšila. Záměrně píši spoluvystupovala, protože muzika a sólisté takových kvalit nemohou být pouze doprovodnou složkou. A tak jsme mezi tanci slyšeli celou řadu krásných písní ve vynikající interpretaci muziky i sólistů a potěšili se jimi. Jinak top ovšem bylo, když muzika byla ve funkci doprovodné složky. Tady byla příliš dominantní, zejména v tempech, na úkor optimálního vyznění tanců (Na bobku, Furiant, Hulán). Již zmíněná vynikající taneční technika sice umožnila fundovanému souboru Moták zvládnout perfektně úskalí "přehnaných" temp, ale neumožnila plně vnitřní prožitek tanečníků. Každý tanec totiž má své odpovídající přiměřené tempo. A jenom v něm mohou vyniknout jeho klady, jeho krása.

Byl to opravdu pěkný a úspěšný večer, na němž se ukázalo, že prostorové aranžmá a poučené rozvedení jednotlivých klidových tanců má své opodstatnění i dnes, v době, kdy technicky vybavené soubory (a bohužel nejen ty) utíkají k vlastním kreacím a fantaziím, které jsou mnohdy nad jejich síly a někdy i lidovému tanci spíše ubližují. Někdo pokládá tento způsob práce za přežitek. Já jsem ale toho názoru, že by celé řadě souborů prospěl mimo jiné i tento přístup k uvádění lidových tanců na scénu. Že by udělaly více pro výchovu svých tanečníků, ale i diváků a nemusely by mít vůbec žádné obavy ani o zasloužený potlesk, o zasloužený úspěch, jak to konečně ukázalo vystoupení Motáku v Salesiánském divadle.